Časté dotazy
Jak se vyšetřuje sluch?
Metody vyšetření sluchu se dělí na subjektivní, které vyžadují spolupráci pacienta (a nedají se proto použít u malých dětí) a objektivní, kde spolupráce pacienta není nutná. Mezi subjektivní metody patří klasická sluchová zkouška hlasitou řečí a šepotem a audiometrické vyšetření. Objektivní metody jsou založeny na snímání odpovědí různých úrovní mozku na zvukový podnět. Patří sem např. BERA, CERA, SSEP. Tato vyšetření se provádějí většinou v přirozeném nebo léky navozeném spánku, případně v celkové anestezii.
V jakém věku se dá u dítěte vyšetřit sluch?
Sluch se dá u dítěte vyšetřit již několik dní po narození pomocí objektivních audiometrických metod. Na našem pracovišti jsme personálně i přístrojově vybaveni k vyšetřování sluchu u novorozenců, malých i větších dětí a také u dospělých pacientů.
Je vyšetření sluchu pomocí objektivních metod spolehlivé?
V souboru dětí, které jsme vyšetřovali pomocí objektivních metod a později i pomocí běžného audiometrického vyšetření, se prokázalo, že sluchové prahy naměřené objektivními metodami odpovídají prahům sluchu, které nám děti udávaly při audiometrii.
Opatrnosti je třeba u dětí předčasně narozených nebo pacientů s neurologickým postižením, u nichž dochází k pomalejšímu vyzrávání sluchových drah a proto může objektivní audiometrie ukazovat v ojedinělých případech o něco horší výsledky sluchu než je skutečnost. Z tohoto důvodu je nutné ve sporných případech vyšetření opakovat, použít více metod a hlavně sledovat celkový vývoj dítěte a jeho reakci na zvuky.
Jaké jsou rizikové faktory vzniku vrozené vady sluchu?
Vrozená sluchová vada může vzniknout z genetických příčin (dítě zdědí vlohy ke vzniku postižení sluchu po svých rodičích, rodiče přitom mohou slyšet dobře, mohou být pouze přenašeči špatné genetické informace) nebo na vyvíjející se zárodek působí negativní vlivy prostředí (tzn. onemocnění matky – např.cukrovka, cytomegaloviróza, zarděnky nebo léky, které těhotná žena užívá – ATB, cytostatika apod).
Jaké podmínky musí dítě splňovat, aby mohlo dostat kochleární implantát?
Kandidát kochleární implantace musí splňovat audiologická, logopedická a psychologická kritéria. Jeho sluchová ztráta musí být natolik velká, že ke kompenzaci vady nepostačuje použití ani nejvýkonnějších sluchadel. Dítě musí mít předpoklady k rozvoji mluvené řeči a musí být ochotno a schopno alespoň částečně spolupracovat při rehabilitaci. Rodiče musí s operací souhlasit a být dostatečně poučeni a mít realistické představy o možnostech svého dítěte a přínosu kochleárního implantátu, zároveň musí být ochotni spolupracovat při následné dlouhodobé rehabilitační péči. Sleduje se i celkový zdravotní stav dítěte, případná přítomnost dalšího postižení (dítě musí být schopné podstoupit operaci v celkové anestezii, v současné době operujeme i děti s kombinovaným postižením, např. hluchoslepé, s dětskou mozkovou obrnou, autismem, mentální retardací apod.).
Jak se provádí operace – kochleární implantace?
Operace se provádí v celkové anestezii a trvá zhruba 2-3 hodiny. Operační postup běžně používaný ve světových implantačních centrech je v hlavních bodech jednotný a liší se jen v některých detailech.
Nejdříve se provede řez v blízkosti ucha a vytvoří se lůžko pro tělo implantátu v kosti za uchem. Poté se zavede svazek elektrod do hlemýždě. V průběhu operaci se měří odpovědi sluchového nervu. Nakonec se implantát zafixuje ve vhodné poloze a sešijí se jednotlivé vrstvy. Rána se zakryje obvazem a dítě je převezeno na pooperační oddělení. Zhruba týden po zákroku se odstraňují stehy a dítě je propuštěno do domácího léčení.
Provádějí se v České republice jednostranné nebo i oboustranné kochleární implantace?
V minulosti byla standardním postupem jednostranná kochleární implantace. V současné době provádíme i oboustranné implantace. Bližší informace dostanete na našem pracovišti.
Může uživatel jednoho kochleárního implantátu nosit na druhém uchu sluchadlo?
V některých případech může sluchadlo na druhém uchu umožnit směrové slyšení nebo zlepšit rozumění řeči v hlučném prostředí. Přínos sluchadla je individuální, záleží na velikosti zbytků sluchu na neoperovaném uchu a předchozích zkušenostech uživatele sluchadla. O možnostech současného užívání kochleárního implantátu na jednom uchu a sluchadle na druhém uchu se informujte u lékaře v CKID.
Za jak dlouho po operaci začne dítě slyšet?
Po zhojení operační rány (tj. asi za 4-6 týdnů po implantaci ) je na našem oddělení provedeno první programování zvukového procesoru. To znamená, že dítě dostane vnější části implantátu a provede se první nastavení. Od této chvíle může dítě začít vnímat zvuky. Nejdříve se učí zvuky slyšet, potom poznávat a rozlišovat a teprve v další fázi se naučí poslouchat řeč a rozumět jí. První pokroky v porozumění řeči rodiče pozorují zpravidla za několik týdnů až měsíců po implantaci. Záleží na věku a schopnostech dítěte a také na tom, jak rodiče s dítětem pracují.
Může dítě s kochleárním implantátem sportovat?
Dítě s implantátem může sportovat a může cvičit v hodinách tělesné výchovy ve škole.
Uživatel kochleárního implantátu by ale neměl vykonávat činnosti a sporty, při kterých hrozí ve zvýšené míře úraz hlavy (úder do hlavy, pád na hlavu) a může tak dojít k poškození vnitřní části přístroje. Nedoporučujeme zejména kontaktní sporty (box, zápas), kolektivní sporty (střet se spoluhráčem) nebo aktivity spojené se skoky, doskoky, údery a dopady na zem.
Sportovní činnost je třeba vždy posoudit individuálně s přihlédnutím k charakteru sportu, k podmínkám provozování a schopnostem konkrétního uživatele CI. Při sportování je třeba dbát zvýšené opatrnosti, dodržovat pravidla bezpečnosti, používat ochranné pomůcky (přilby, apod.). Je třeba také zohlednit skutečnost, že uživatel CI může mít potíže se směrovým slyšením a s rozuměním řeči v hluku a v akusticky nepříznivých podmínkách (tělocvičny, sportovní haly). Při provozování vodních sportů je třeba odložit vnější části CI a zajistit jejich bezpečné uložení (chránit před vodou, poškozením, ztrátou).
Rozhodnutí o provozování konkrétního sportu je plně v kompetenci uživatele.